Chtěli jste někdy udělat něco bláznivého? Nebo aspoň neobvyklého, na chvilku vystoupit ze svého stereotypu? … out of the box…?
Malé děti tohle dělají pořád a nám to přijde normální. Učí se chodit, mluvit, krájet, stříhat, malovat, vařit. Všechny tyto činnosti jsou pro děti neobvyklé. Ovšem když se dospělý člověk začne učit něco, co normálně nedělá, přijde to jeho okolí divné.
Ty si pečeš svůj chleba, mícháš krémy, děláš vlastní mýdlo, nedejbože chodíš bosa (i po střepech), doplňte si sami ?! … Jsi normální?
Na gymplu jsme se spolužačkami na tyto otázky odpovídaly: „Co je to normální? Definuj mi normalitu a já ti odpovím.“
Po úspěšném zakončení VŠ studia, zapojení do běžného života a pracovního procesu jsem tuhle odpověď zapomněla. Připomněla mi ji až naše dcera, když se začala učit mluvit. V tom okamžiku jsem si uvědomila, jak moc jsem ochuzovala svůj život bytím pouze a jen konzumentem a NE TVŮRCEM svého života!
Pustila jsem se do činností, o kterých jsem do té doby jen četla, mnohdy se zatajeným dechem
V rámci svého tvoření jsem se naučila tolik skvělých věcí, až jsem se rozhodla, že je musím sdílet se svým okolím. Začala jsem psát blog, napsala dva e-booky a plánuji videokurz. A to vše za pouhé 4 roky života! Jde to, jen se rozhodnout a udělat první krok, ten je vždy nejtěžší.
Já si v životě dělám tyto tvůrčí radosti:
Prostě, začala jsem si hrát a pustila si do života tolik potlačovanou kreativitu. Jsem teď mnohem spokojenější a šťastnější, i když se mi občas něco nepovede.
Tyto pocity spokojenosti a často i nesmírného nadšení jsou srovnatelné s euforií, kterou jsem cítila, když jsem poprvé sjela nejdivočejší řeku v Česku – Čertovy proudy na Vltavě – ano, jsem to opravdu já 🙂
Jedno vím jistě, už si tyhle úžasné, nabíjející pocity nenechám nikým a ničím vzít, jsou moji nedílnou součástí a já je tolik miluju!
A vás, čtenářky a čtenáře vyzývám k tomu, abyste si do života pustili tvoření a tím i radost. Můžete třeba začít (s dětmi) malovat, zpívat, psát blog nebo použít můj e-book s jednoduchými návody na netoxický domov.
P.S. Tento článek (zcela nezištně) věnuji Stáně Mrázkové, která mi nejprve sve své knize a pak v kurzu Podnikání z pláže ukázala, že jsem opravdu skvělá, umím plno věcí, mám odvahu se pustit do těch nových, a díky tomu jsem si začala sebe vážit a mít se ráda. Děkuju, Stáňo!
U mě na webu www.alzbetazikova.cz používám cookies a je potřeba, ať to víte. Surfováním na mém webu s jejich používáním souhlasíte. Více informací…